Jdeme na to! Tongariro Alpine Crossing nás čeká….a 20km před námi….
večer jsme si sbalili batůžky, konečně se mi hodí můj nový batůžek taky na něco jiného, než na převezení věcí při přeletu sem… dál jsem namazala nějaké malé bagetky a vzali jsme si plno vody a nějaké tyčinky a oříšky. Ráno jsme vstávali už v 6, abychom přejeli cca ještě 50km přímo na start a v 7:40 hod. jsme vyráželi. Vzala jsem si své nové leki hole a musím říct že to byla super volba!
Trošku nás překvapilo, že se na tento přechod vydávalo celkem početné procesí lidí a to s různou výbavou. Na to že start byl cca 1100 m.n.m. a nejvyšší vrchol byl necelých 1900 m.n.m., tak někteří zejména asiati šli v kraťasech a tričku a měli jen malý batoh, někteří neměli ani pohory, ale obyčejné plátěné tenisky…ale jak se dalo čekat na vrcholu jsme je nepotkali, takže nejspíš to brzo vzdali. Chtělo to vážně slušnou výbavu.
Trasa byla velmi členitá…první cca 4km se šlo celkem snadno, říkala jsme si, to je pohoda, to ujdeme rychle, ale dalších 4,5km to přišlo. Jeden kopec větší než druhý, střídalo se strmé stoupání s celkem prudkými schody no zuuuzo a už jsme zpomalili. Začalo se ochlazovat a postupně i foukat, takže na vrcholu, na jehož výstup jsme museli použít i kousek řetězu, abychom se přidržovali, jsem si oblékla skoro vše, co jsem s sebou měla. Došlo i na buřtíkovou bundu s čelenkou….Kuba si dal ještě kousek vyhlídkové trasy po hřebeni a já jsem hlídala věci a sbírala síly. Ale za ten výhled ten výstup stál! Dolů ze shora jsme první kousek seskákali celkem snadno, i když to byl velmi obtížný terén… samá zešutrovatělá láva, která se propadala jako hlína. Ale výhledy na jezírka byly krásné. Pokračovali jsme po rovině s mírně zvedlým koncem k dalšímu jezeru a odtud už „jen“ cca 10km z kopce dolů… Po 6,5km jsem myslela že mi upadnou nohy. Pálela mě chodidla, bolely malíčky, ještě že jsem s sebou táhla náhradní tenisky, po přezutí se šlo o trochu lépe. Posledních 3,5 km však bylo nekonečných. Cesta dolů měla různý terén od přeskakování šutrů, přes zpevněnou cestu, po schody, až po takové natažené plastové cosi s dírama, co bylo hrozně tvrdé a úplně nejhůř se po tom šlo. Nakonec jsme se dostali dolů, uffff. Hned jsme chytili busik za 30 dolarů, který Kubu odvezl na start, tam vzal auto a přijel zpět pro mě, zatímco já hlídala v cíli naše batohy, sebe a hůlky. No bylo toho hafo, zvládli jsme to cca za 8,5 hodiny i se zastávkami na focení a pár občerstvovaček.
Takže další bod naší výpravy, co si můžeme odškrtnout jeho splnění…. Tongariro Alpine Crossing pokořen!!!! A byl to zážitek!
Foto:
Téééda, já bych měla puchýře na nohách už po prvním kopečku, musela bych táhnout aspoň patery boty… Nebo náhradní nohy, to je ještě lepší nápad, co?
Jste dobří.