Cesta trajektem byl vážně zážitek. Když jsme vyjeli za okraj Wellingtonu tak začalo tak strašně foukat, ale tak, že jsme se museli držet zábradlí lodě, aby nás to neodfouklo. Snažili jsme se být celou cestu venku a vychutnávat si výhledy jak opouštíme severní ostrov a čím dál více se přibližujeme ke krajině jižního ostrova. Začaly nás obklopovat fjordy, což byla nádhera. Nikde ani noha jen zeleno.

Po třech a půl hodinách jsme vystoupili v městečku Picton. Docela dlouho trvalo, než jsme mohli vyjet ven, ale trajekt do přístavu couval, nechápala jsem, jak tak obří loď může takhle na centimetr přesně zacouvat, ale kapitán to zvládl a my jsme mohli vyjet naší Andulou ven. Chtěli jsme nocovat v kempu kousek od místa vysazení, ale poslali nás jinam, že prý toto parkoviště je už plné. Jeli jsme dál a udělali jsme dobře. Nocovali jsme opět kousek od moře!

Ráno Kuba kutil a spravoval a lepil drobné nedokonalosti naší Anduly a já se šla konečně na chviličku opalovat na pláž. Odpoledne jsme vyrazili do města Blenheim a po cestě jsme fotili řadu vinic, které nás obklopovaly. Jedná se o vinařskou oblast Marlborough. V íčku jsme zjistili co a jak a hlavně jsme vymysleli a zaplatili jsme si tří denní trek v národním parku Abel Tasman. Takže co teď. Vyrazili jsme směr sever, abychom se přiblížili. A tahle cesta vážně stojí za to si najít na Google maps, jedná se o Blenheim – Picton – Nelson, zvlášť část z Picton do Nelson….takové zatáčky, to byl masakr! Ale vynahradily nám to úžasné výhledy na zátoky a moře.

No a právě jsme v Nelsonu, dnes si zabalíme věci na tři dny včetně jídla, spacáků, stanu a oblečení a pátek, sobota, neděle nás čeká prozkoumávání Zélandu po vlastních nohou. Zpět pak pojedeme vodním taxi. Tak nám zase držte palce ať to zvládneme a nemáme hlad😂

PS: včera večer jsme navštívili první hospodu, dala jsem si čokoládové malé tmavé pivo a Kuba nějaká dvě světlá a stačilo nám, ale zajímavé, hospoda byla hrozně pohodová a hrálo se tam na harmoniku. Stálo nás to 25 dolarů což je skoro 500 Kč.