Tak, že by konečně Queenstown? Předměstí jsme zvládli, ale samotné město opět ne, jelikož nás zaujala cedule s odkazem na Ski areál (Remarkebles ski area) a když už se mi blížil konec mého pobytu tady, to by bylo, abych nějaké to lyžařské středisko neviděla. Takže jo, nabrat benzín a vyrážíme do hor. Cesta plná zatáček a strmého kopce, kde se její část opravovala, takže jsme jeli krokem, ale byl tam. Téměř na konci světa na samém konci silnice, ale sjezdovky a lanovky tam byly a takový ohromný vítr a zima. Takže jsme se navlékli a že se jdeme projít k lanovce a na sjezdovku. No joooo, jenže jsme objevili trek na vyhlídku. Nejdřív to bylo docela fajn, ale pak se sklon nenápadně začal zvedat a my s jednou malou lahvičkou pití vyšplhali až k horní stanici sedačkové lanovky. Rozhledna však byla ještě dál a výš….takže jsme našli něco jako cestu mezi obrovskými šutry a vylezli jsme až úplně nahoru, co to šlo.Výhled tam byl nádherný, což o to, ale ten vítr, museli jsme se držet, abychom neodletěli. Pokochali jsem se a já v domnění, že jupí jdeme zpět k autu snědla tyčinku. No jo jenže, Kuba vymyslel další vrchařskou prémii. A to vrchol o kousek dál, cesta vedla po obrovských šutrech a když jsme ji zdolali, tak už to šlo jen dolů, ale po takovém povrchu, no ani vzpomínat nebudu. B\la jsem ráda. že jsme oba ve zdraví sešli dolů:)
Každopádně z původního plánu podívat se na spodní stanici lanovky se stal cca čtyřhodinový výšlap, kdy jsme se vrátili asi v 5 hodin odpoledne zmožení, ale okouzlení výhledem na Queenstown. Našli jsme Andulu, sjeli z kopce zase do nížin, navštívili jsme obchod a jeli jsme se ubytovat k jezeru. Takže by nám ten Queenstown vyšel zítra?
Foto:
Kam dál: