Banksův poloostrov vypadá a fotkách z letadla naprosto úžasně. Je to zbytek sopky a v jejím kráteru je město Akaroa, do kterého se chystáme, takže čekáme dobrodružnou cestu. Jinak to prý vypadá jako krokodýlí zuby a tlama, která se vynořila z moře. Silnice od moře na vrchol hor a zase zpět a to několikrát po sobě. Trasu jedeme opět netradiční. Od zálivu k zálivu přes hory, až se napojíme na zmíněnou Summit Road, která nás vede po vrcholcích hor tohoto poloostrova. Úžasné výhledy nám trošku kazí počasí, které se zhoršilo a na vrcholcích je mlha a dole mží až prší. Trošku nás trápí, že tohle počasí má být ještě další tři dny, ale s tím bohužel nic nenaděláme, jelikož ani o 200km jižněji nemá být lépe. Na to, že projíždíme nejsušší oblastí Nového Zélandu je to docela k pousmání, že zrovna nám tu leje nejdéle v kuse z celé doby, co zatím tady jsme.
Dojeli jsme do městečka Akaroa, kde jsi první v zemi vznikla francouzská osada, má tu tady i takový nádech, včetně francouzských názvů ulic. Jdeme navštívit íčko, kde nám poradili pěší trasu podél pobřeží až k majáku a cestou zpět skrze městečko. Bylo to moc fajn, je tu hodně jachet a lodiček, maják byl moc pěkný a po cestě zpět zmáčení deštěm jsme si dali Fish And Chips z ryby, co vůbec netuším co byla, ale dobre to bylo, to joooo a moc. Na fotkách je vidět Kubův blažený výraz.
Večer jsme si zahráli karty a plánovali další den… níž už by snad nemuselo tolik prset…. Doufáme.
Foto: