Předpověd na následující dny byla taková všeljaká, ale shodovala se v tom, že bude zataženo. Pro nás co chceme chodit po trekách to znamenalo, že na horské výšlapy můžeme zapomenout.
Naštěstí je v oblasti Wanaky pár cest, které vedou přes kopečky kolem vody. Všude jsou pastviny pro krávy, jo a něco jako je jelen (možná to jsou jeleni, ale kdo ví). Jsou to soukromé pozemky, po kterých se musí jen pěšky a nejsou tu žádné značky. Stávají se pak situace, kdy jdete podél plotu třeba kilometr aby jste zjistili, že brána je na druhé straně.
Vyrazil jsem takhle na poloostrov, který jsem viděl při předchozím treku na Mt. Roy po cestě Buchanan Rise Road. Prošel asi pět ohrad a nakonci vystoupal na kopec, kde se snad chovali zajíci. Bobky a nory byly úplně všude a každou chvíli mi do nich zapadla noha (do těch nor samozřejmě). Vynořil jsem se přímo naproti Wanace v místě, kde se jezero dělí na tři části. No tu cestu jsem plánoval tak hodku až dvě, ale nakonec jsem to šel hodiny čtyři.
Už při první návštěvě Wanaky jsem viděl několik lidí, jak lezou na okolní skály. Vyrazil jsem tedy po pár trasách, najít nějaké bouldery (nízké šutry pro lezení bez lana). Hned u silnice začínají trasy s názvy „Little Big Wall Track“ a „Main Wall Track“. Na nich jsou stěny vysoké do patnácti metrů a jezdí sem lidi s průvodci, aby je naučil lézt. Já jsem zrovna potkal něco jako školní zájezd, takže lidí kolem bylo fakt hodně. Kousek výš a dál do hor je oblast posypaná kameny, které jsou pro bouldering jak dělané. Nevím, kolik tu je lezeckých cest, protože je vůbec nemají označené, ale dalo by se jich tu na jednom šutru udělat hned několik. Poznal jsem jen ty co byly „omáglované“ a docela obtížné. Prý je tu v okolí takových lokalit hodně, tak musím zajít do íčka pro radu. K fotkám: Až uvidíte kámen, tak to je ono :D.
Podél jezera se tu také vine trek The Millenium. Je to celkem nudná procházka pro důchodce a pejsaře, kterou občas zpestří nějaké to uskakování cyklistům (doteď jsem nepochopil jestli se mám vyhnout vpravo nebo vlevo), kteří jedou asi 15km, ale zatáčet se jim moc nechce. Asi uprostřed trasy je kopeček s převýšením tak 200 metrů, na který vede stezka, která nijak nekličkuje a stoupá rovnou kolmo vzhůru. Když se po ní vyškrábete až nahoru, tak máte úžasný výhled na okolní hory. Připadá vám, jakoby jste stáli přímo uprostřed údolí, a tak můžete vidět na všechny vrcholy, které jste dny předtím prošli. Po pokochání a pár fotkách jsem se vydal zpět, protože jít kolem vody, která je sice parádně čistá, ale nic se na ní neděje je trochu nuda.
Přímo nad Wanakou je ještě jedna hora, po které vede asi pětikilometrový Mt. Iron Track. Převýšení je necelých dvěstě metrů a dá se sem dojít z centra (jasně přímo pod horou je taky parkoviště). Klikatá a široká cesta nahoru je jak běžecká dráha, ale nahoře je pěkný výhled ne jen směrem na Wanaku, ale také na vedlejší městečko Albert Town. V dálce je pak další město Hawea, které leží na okraji stejnojmenného jezera. Přímo pod horou je atrakce Puzzling World s barevnou střechou.
Další den ráno jsem vstal a pohled kolem byl nádherný. Všude v národním parku Mont Aspiring zasněžené vrcholky na které zhora dohlížela samotná hora Mt. Aspiring (3033 m.n.m.).
Myslím, že i když bylo celé dny zataženo, tak se určitě dají najít místa, která stojí za navštívení a projítí. A nakonec se i ty zasněžené (od té doby co jsme tady poprvé) hory objevily. Počasí na další dny se moc nelepší, ba naopak. Má přijít déšť (sníh) a ještě více přimrznout, tak uvidíme kam se posunu dál.
Foto: