Den začal velmi optimisticky….

Sedli jsme do auta a zjistili jsme, že nám nejde nastartovat. Kuba to zkoušel několikrát, až jsme zvedli kapotu a šli hledat někoho, kdo má v takové „ehm“ startovací kabely. Já jsem znervózněla a moc jsem si přála, aby jsme mohli pokračovat dál. V tu chvíli se zničehonic zjevil na parkovišti proti nám maor a ptal se, jestli potřebujeme „jump-starter“. Zahrabal ve své polorozpadlé káře, připojil kabely, nastartoval a my taky…..jupiiiiii!

A tak jsme jeli a dobíjeli baterku o sto šest. Až jsme dojeli do pralesa Waipoua. Než jsme vstoupili do pralesa, museli jsme si omýt a očistit podrážky bot, abychom do pralesa nezanesli nějaké nečistoty, co tam nepatří docela sranda  V tomto pralese rostou totiž obří stromy Kauri. Jako první jsme navštívili mocný strom Tane Mahuta (neboli maorský Bůh lesa) je 51,5m vysoký, obvod kmene je 13,8m a má 244,5 kubiku dřeva a je největším žijícím stromem Kauri. Bylo to něco neskutečného! Pak jsme popojeli o kousek dál, opět jsme si umyli a očistili podrážky bot a šli jsme za dalšími stromy Kauri – Four Sisters, pak Pán lesa (ten byl obřo obří) a pak ještě poslední strom Yakas, což je 7.největší Kauri k němuž vedla asi 30min stezka. Odměnou bylo, že jsme mu byli tak blízko, že jsme si na něj mohli sáhnout. Pak jsme opět autem kousek popojeli a vydali se na náš první trek (já použila konečně své nové super hůlky) a udělala jsem dobře, že jsem si je vzala. Šlo se asi 2,5km do kopce, pralesem, přes kořeny a kameny až na vrchol, kde nás měla čekat vyhlídka na prales a stromy Kauri z ptačí perspektivy…. jenže ochoz byl zavřený, tak jsme dali chvílku pauzu a vydali se tou samou cestou zpět. U našeho auta jsme si pak udělali konečně něco k snědku, vykoupali jsme se v potoce, kde Kuba skákal z liány do vody a vyrazili cca 330 km do města Kaiaua, kde dnes spíme a vymýšlíme, co budeme zítra dělat

Těžko se píše o rozmanitosti těchto stromů, tak snad bude vidět na fotkách, jak jsou opravdu obřo obří  každopádně opět výlet co prostě stál za to!

Foto: