Vydáváme se směr západní pobřeží severního ostrova a to konkrétně po tzv. Zapomenuté silnici, kde 150km není žádná benzínka, žádný signál, jenom troje záchody za celou cestu a 180m dlouhý tunel a jinak krásná příroda a v podstatě jen my a silnice, ovce a krávy😌
Cesta začala parádně, hned na první zastávce jsme si dali trek, který odhalil co nás všechno po včerejšku bolí, a aby toho nebylo málo, když jsme se blížili ke konci, tak jsem zjistila, že jsem někde v pralese ztratila telefon. Takže co teď Kuba, že se po něm půjde podívat, no nakonec to šel celé znovu cca 5km a já došla na parkoviště tam jsem potkala jednoho pána a zeptala se ho, zda ho náhodou nenašel a on že mám dnes lucky day….Takže jsem stále mobilní a můžu psát a volat uffff, už jsem vymýšlela co budu dělat. No nakonec jsem půlku treku šla Kubovi naproti, aby už ho nehledal. Dokonce se asi tak unavil, že jsem nedostala ani vynadano😂
Příjemně vychození jsme pokračovali dál… další zastávka byla levandulová farma. Bylo to tam kraaaasne a jak to vonělo! Dali jsme si latté a takový kukys politý čokoládou a koupili jsme malé dárečky z levandulového obchůdku.
Cesta pokračovala a my jsme fotili a kochali se výhledy na kopečky a na krajinu kolem, až jsme přijeli do města Stratford, kde tato silnice končila. Něco jsem nakoupili, poslechli jsme si už opět v dešti místní zvonkohru na věži i s příběhem a vyrazili jsme směr New Plymouth, kde jsme na další dva dny zakotvili.
Po probuzení jsme našli obří pláž s černým pískem, kde odvážlivci surfovali i v takovém ošklivém počasí. Na celé dva dny byla předpověď, že má pršet, tak a teď babo raď, co máme dělat?
Vymyslela jsem návštěvu zoo (jen mini zoo) prošli jsme se krásným místním parkem, kde jsem ochutnala zmrzlinu s příchutí medovofikova a triple čokoláda, vyšli jsme zase na další kopec, kde byla observatoř, prošli jsme celé místní muzeum včetně aktuální výstavy hmyzu a protože na chvilku přestalo pršet vyšli jsme na skálu pro výhled na město z výšky. Nafotili jsme hafo fotek opět a jeli jsme přespat na to samé místo jako den před tím.
Ráno a opět nový den a opět prší, co teď….Už nás nebaví čekání na to, až se Mt. Taranaki umoudří a ukáže se nám v celé své kráse (dle fotek z „icka“ víme, že to tak je) 😂 a jali jsme se ji objet kolem dokola po silnicí s názvem Surf Highway, jelikož tady se prostě všude surfuje. Vlny jsou velké, po cestě se snažíme zastavovat a fotit. Kuba vymyslel výlet na Dawsonovy vodopády na úpatí hory, ale chtěl tomu dát ještě jeden den, já jsem však tentokrát zavelela, že se tam jedeme podívat a bylo dobře. Vyjeli jsme totiž nad oblačnost a naskytl se nám tak uuuužasný pohled na to, na co jsme dva dny čekali….Mt. Taranaki jupiiiiii vidíme ji! Šli jsme trek kolem vodopádů, pak protože jsme měli čas tak jsem šli ještě jeden na bazénky nad vodopádem a tento den jsme si užili nakonec se sluníčkem. Navecer jsme se vydali směr Wellington do města Palmerston North, kde jsme spali opět na ragbyovém hřišti.
Foto:
Čauko Kubo a Léňo. Fotky jsou pěkné, co máte za fotoaparát? To budete pak tvořit fotoknihu 600 stran na pokračování , co? Trekování po kopečcích zdar, jdu do vinohradu – na menší kopeček, ale taky s dobrým výhledem.
No uvidíme…Z Ameriky ji stále nemáme